Petr NěmčíkProč to dělám?

Protože jsem rebel!

Nechci, aby někdo hlídal, jak dlouho jsem na obědě, nechci, aby mi někdo nařizoval brát si víkendové směny a nechci ztrácet čas na projektech a vizích, ke kterým nemám žádný osobní vztah. Když jsem dával výpověď na Zonky v roce 2017 a hned poté odcestoval na Sibiř, tam někde mezi medvědy jsem si slíbil, že se už nikdy nenechám zaměstnat. Chci, aby se můj koníček stal mým plnohodnotným zaměstnáním a životním povoláním. Když se věnuji práci pro Tokaheya, žiju tím. Užívám si každý dílčí úspěch.

Kromě toho, že chci dělat věci, které mi dávají smysl a o kterých jsem přesvědčen, že mají v naší společnosti význam, dělám to samozřejmě pro peníze. Protože bez peněz si nové pohory nekoupím.

Petr NěmčíkOsobní příběh

Na mé dětství měl největší vliv turistický oddíl mládeže Medvědí stopa, kterého jsem členem od svého počátku v roce 1999, tehdy mi bylo devět let. Dobrodružné výpravy, víkendovky na chalupách, tradiční páteční schůzky v holešovské kovárně, to vše mi celé dětství imponovalo. Oddíl mi dal hodnotový základ do života, pozitivní vztah k přírodě a určil mi životní kamarády, se kterými mám ocelově pevné vazby dodnes.

Na gymnáziu jsem byl čtverkař, dostal jsem i ředitelskou důtku, takový trošku záporák. To se změnilo vždycky odpoledne, když jsem vyrazil na oddílovou schůzku a najednou se staral o děti, vymýšlel hry a spoluorganizoval víkendovky. To ale ve škole nikdo moc neoceňoval.

Narodil jsem se ve znamení lva. Jsem energický, emotivní, mám v sobě oheň, který někdy těžko hasím. V životě mě nejvíc baví situace, kdy jdu za hranu někam mimo svůj komfort.

Petr NěmčíkProfesní zkušenosti

Během svého studia na Mendelově univerzitě jsem začal pracovat na regionálním ředitelství finanční skupiny Raiffeisen. Mou pracovní náplní byly hypotéční úvěry, vyjednávání s úřady a snaha proklestit klientům spletitou cestu k cíli - bytu, domu, pozemku apod.

Po sedmi letech jsem v Brně skončil a odešel za novým životem do Prahy. Dostal jsem nabídku u tehdy vznikající peer-to-peer finanční platformy Zonky s. r. o. Stal se ze mě analytik úvěrového a klientského rizika. Nesl jsem zodpovědnost za půjčování finančních prostředků klientům s různými záměry. Stále větší a větší tlak na pracovní výkon a touha tehdejší partnerky objevovat svět mě “donutila” dát v červenci 2017 výpověď a odcestovat Transsibiřskou magistrálou na Sibiř až k Bajkalu.

A tam se začal můj život opravdu razantně měnit.

Dva měsíce jsme strávili cestováním po Sibiři, stopovali jsme se, chodili po horách, leželi v trávě u opuštěné silnice a řešili jen hlad, žízeň a teplo. Poté jsme se přesunuli do severního Mongolska a začali pracovat jako dobrovolníci na farmě Anak ranch. Spali jsme v jurtě, každý den tvrdě dřeli, dojili krávy, hlídali stáda před vlky, zabíjeli koně a na trhu prodávali maso a mléko. V této neuvěřitelně nádherné a mírumilovné zemi jsme také pořídili několik tradičních mongolských jurt a zajistili jejich transport do ČR., jejichž prodejem se v současnosti zabývám. Poslední štací naší půlroční cesty byl divoký, špinavý, ale přesto neskutečně přitažlivý Nepál. Nejprve jsme si osahali Himálaj, když jsme měli příležitost vydat se na tři náročné treky v nejvyšším pohoří světa. Poté jsme se na tři měsíce přemístili do vesnice Simthali, kde jsme opět jako dobrovolníci učili angličtinu v Seti Devi Basic school. Našemu řediteli jsme pomáhali na rýžových polích a pro naše žáky jsme kromě výuky vymýšleli také volnočasové aktivity. Toto bylo jednoznačně nejzajímavější, nejdivočejší a nejdrobrodružnější období mého života.

Po návratu jsme společně s Evou uspořádali několik zábavných přednášek, na domácí půdě v Holešově si nás přišlo poslechnout více než tři sta diváků. Vystoupili jsme také v Brně, Praze, Fryštáku, Olomouci, Hodoníně a Zlíně. V létě 2018 jsem se vydal ještě na jednu zahraniční cestu na Ukrajinu, tentokrát už sám a od svého návratu v srpnu 2018 se na plný úvazek věnuji projektu Tokaheya. Zážitkovému učení se věnuji průběžně asi od svých osmnácti let. Absolvoval jsem spoustu zážitkových kurzů s různým zaměřením, organizoval jsem nebo se spolupodílel na organizaci řady akcí realizovaných na principech zážitkové pedagogiky. Mám zkušenosti zejména z vedení kurzů pro školy, ale postupně začínám lektorovat také firemní akce, kterým teď věnuji největší pozornost a snažím se získat co nejvíce zkušeností.

Jakub ŠneidrProč to dělám?

Odpověď je jednoduchá. Protože práci s lidmi vnímám jako své osobní poslání a dělám to celý život. V roce 1999 jsem založil turistický oddíl mládeže (TOM Medvědí stopa), který se dodnes věnuje volnočasovým aktivitám dětí a mládeže, v roce 2008 jsem založil spolek Skřítek, který realizoval za dobu své existence nespočet kurzů pro děti i dospělé. V tomtéž roce jsem vstoupil do Prázdninové školy Lipnice, kde jsem do dnešních dní odjel celou řadu zajímavých a skvělých kurzů. Prostě být na kurzu a dávat lidem své dary je mé druhé já.

Do svých 30 let jsem hromadu z těchto věcí dělal dobrovolnicky s pocitem smysluplnosti, který stačil. Rád se učím, hodně čtu, jezdím se pořád někam dál vzdělávat, baví mě osobní růst a hledání a tak jsem na svých cestách dozrál i k tomu, že pro život jsou potřeba peníze, které mohou umožnit celou řadu dalších zážitků.

Tokaheya je pro mě projekt, který kloubí mé druhé já s potřebou mít peníze a žít život podle svých představ. Je to reálný projev učení z moudrých knih, které říkají: „proměňte svoji vášeň ve vaši práci“.

Tokaheya je pro mě naplnění mého osobního poslání s přidanou hodnotou, peněz, které mi umožní realizovat mé sny jako dopřát svému synovi kvalitní vzdělání mimo český školský systém, o kterém mám pochybnosti, projít si japonskou poutní cestu Tokaido nebo mít svůj dům na kolech, obytnou dodávku, a s ní cestovat po světě.

Jakub ŠneidrOsobní příběh

Jsem hrdý občan města Holešov. Jsem lektor na volné noze, spolumajitel a lektor firmy Tokaheya, vedoucí turistického oddílu, organizátor, zastupitel a radní města Holešov, instruktor Prázdninové školy Lipnice, instruktor a člen Rady spolku Skřítek… ale hlavně chrlič, vizionář, idealista a milovník všech stvořených krás… vděčný a převážně spokojený…

Mám rád lidi, přírodu, tvoření a vymýšlení ptákovin. Baví mě hudba a tanec, baví mě žít naplno každý den. Mám sklony k nadměrnému snění. Pokud se náhodou nudím, tak přemýšlím, plánuju, lítám v představách a hledám odpovědi na věčné otázky: „co ještě udělat, co zlepšit?“.

Celý život žiju v Holešově, který mám od srdce rád, i když můj sen je žít někde u lesa v domečku, který si sám postavím z přírodních materiálů, šetrně k přírodě.

V posledních třech letech jsem hlavně táta, což někdy oslabuje vše to, co jsem napsal výše… Ale neměnil bych.

Jakub ŠneidrProfesní zkušenosti

Mám vystudovanou sociální pedagogiku (vyšší odborná škola) a bakalářský stupeň učitelství pro střední školy. Rád však říkávám, že mé nejvyšší dosažené vzdělání je hlavní vedoucí turistického oddílu a instruktorský kurz Prázdninové školy Lipnice. Rozhodně pro moji práci lektora měli větší význam, než má studia.

Lektorské práci se mimo oddíl věnuji od roku 2008. Nedávno jsem v Prázdninové škole Lipnice dostal krásné ocenění Stříbrný list instruktora prázdninové školy Lipnice, který se získává za body získané na kurzech. Na různých typech kurzů Prázdninové školy Lipnice jsem od roku 2011 strávil 260 dní, takže když k tomu započítám i přípravné týmovky je to rok mého života. Ve Skřítku a jeho kurzech je to téměř dvojnásobek. Jinými slovy za posledních 8 let jsem zhruba každý 4. den na kurzu. Nicméně matematika je pouze o kvantitě a v lektorské práci je spíš platná kvalita.

Realizoval jsem kurzy pro střední manažery firem i pro obyčejné dělníky za pásem, pro pracovníky státní sféry, pro neziskovky, pro učitele, rodiče i veřejnost. Realizoval jsem kurzy, ve kterých bylo cílem osvojení určitých dovedností jako prezentační dovednosti, leadership, komunikační techniky, zážitková pedagogika pro předškolní děti i pro učitele. Realizoval jsem kurzy, ve kterých šlo primárně o posílení a prohloubení vztahů mezi členy skupiny, pracovního týmu, či školní třídy. Realizoval jsem také kurzy, na kterých šlo pouze o společný čas a zábavu. Jednoduše řečeno mám zkušenosti s celou paletou kurzů, avšak mezi mé srdcové patří kurzy rozvojové, které jsou svým účastníkům prospěšné v rovině profesní, či osobní. Moje srdcová témata jsou osobní efektivita a plánování, motivace lidí a komunikační techniky.

Poslední roky se aktivně věnuji i předškolnímu vzdělávání a jsem aktivně zapojen do projektu Výchova ke ctnostem, který podporuje nadace Pangea – www.vychovakectnostem.cz.

Kromě výše uvedených organizací, tedy Skřítek, z.s. a Prázdninová škola Lipnice, z.s. jsem své zkušenosti získal ve firmách Proakce, s.r.o., Česká cesta, s.r.o. a Signum, s.r.o.

Eva MezihorákováProč to dělám?

Protože mi to dává smysl. V Tokaheya se věnujeme osobnostnímu rozvoji dětí i dospělých. Pomáháme lidem vyjít z komfortní zóny, poznat sami sebe a najít své silné stránky. Připravujeme kurzy, které jsou zážitkem na celý život a pro mnoho účastníků také odrazovým můstkem na cestě k životní změně.

Eva MezihorákováOsobní příběh

Jako malá jsem chtěla být cestovatelkou. O tom jsem své okolí přesvědčila, když jsem se ve čtyřech letech vydala na své první dobrobrodružství autostopem. Psal se rok 1994, natruc jsem utekla od babičky a špinavým příkopem jsem si to štrádovala podél hlavní silnice ven z města. Cestu mi však překazil mechanik z nedalekého autoservisu, který mě ve svém zeleném favoritu odvezl rovnou domů.

Eva MezihorákováProfesní zkušenosti

Později se mi v cestování dařilo lépe a táhlo mě to stále dál a dál do světa. V životě jsem si vyzkoušela spoustu profesí a musím upřímně přiznat, že jsem si na každé z nich našla něco, co mě bavilo.

Pracovala jsem jako táborová vedoucí, jako řemeslník na německé farmě, prodávala jsem knihy v antikvariátu, stavěla jsem skatepark ve Francii, prodávala vstupenky v multikině, vozila turisty nočním Londýnem v rikši, hlídala děti na Korsice, dojila krávy na mongolské farmě, učila angličtinu v nepálské škole, uklízela v levném mexickém hotelu záchody a pracovala v nóbl podniku na Islandu. Dlouhou dobu jsem strávila v PR oddělení velké nadnárodní korporace, organizovala teambuildingy pro zahraniční firmy, byla jsem divadelní herečkou a obsluhovala v pražské kavárně. Umím tedy vykydat hnůj, vyšlehat obstojné lattéčko nebo uspořádat tiskovou konferenci.

Pokud mi práce dává smysl, dělám ji naplno a taky o tom moc ráda mluvím na sociálních sítích. To je momentálně to, čemu se věnuji i v Tokaheya. Postupně také získávám zkušenosti jako lektorka rozvojových kurzů.

Jan ŠvanygaProč to dělám?

Baví mě provokovat, baví mě jít si svou vlastní cestou. Baví mě brodit se řekou proti proudu. Když jdou všichni doprava, zajímá mě, co je vlevo. Já osobně Tokaheya považuju za prostor, příležitost, platformu a nástroj, jak žít něčím, co má hlubší význam. Vzdělávání a měkké dovednosti jsou v dnešní době stále více akcentovány nejen ve firemním prostředí. My v Tokaheya věříme, že nastal čas posouvat i dalšími stavebními kameny naší společnosti a zážitkové učení je pro to perfektním nástrojem.

Jan ŠvanygaOsobní příběh

Kdysi jsem chtěl být kuchařem na zaoceánském parníku. To se úplně nepovedlo. Vařím rád a chutně, ale přece jen mě v životě živí jiné věci. Jsem profesionálním biologem, ekologem, ochráncem přírody a taky lektorem. Taky jsem založil spolek s posláním chránit přírodu a vzdělávat veřejnost. Kromě biologie a ochrany přírody mě vždycky lákalo odcestovat nějak hodně daleko. Dál, než na Nový Zéland to od nás nejde. Bylo tam krásně, a tak jsem zůstal celý rok. Hodně mě naučila i přátelská Zambie. Člověk se pořád učí a já se učím rád. Baví mě poznávat nové věci a ochutnávat nepoznané. Tohle všechno ale bledne v porovnání s tím, jak moc se učím od svých dvou dcer. Tyhle ty nepopsané listy velmi dobře zrcadlí každou moji chybu. Chybovat je lidské a já ty chyby přijímám. Chyby jsou výtečným nástrojem učení a cestou, jak se posouvat dál.

Jan ŠvanygaProfesní zkušenosti

Po absolvování brněnské přírodovědy jsem nastoupil do státní ochrany přírody a vedl program, jehož cílem je záchrana ohrožených druhů. Bylo to hodně o koordinaci lidí a aktivit. Ochraně přírody jsem zůstal věrný i po odchodu z Prahy a pracovně jezdím do Národního parku Šumava dodnes. Přirozeně se k tomu časem přidala i potřeba o ochraně přírody povídat i ostatním lidem. EVVO mě prostě baví. Je skvělé dívat se na děti, jak propadnou touze po poznání, když jim rozdáte síťky na lov hmyzu nebo je pošlete do potoka s cedníkem. Považuji za důležité rozvíjet v nich zvídavost, hravost i vztah k přírodě. Lektorská akademie tak byla jen dalším logickým krokem v cestě za tím stát se profesionálním lektorem. Od roku 2007 jsem se v ADŘE věnoval taky rozvojovému vzdělávání. Mít zodpovědnost za kus světa, který svým chováním ovlivňujeme, mi přijede přirozené. Teď jsem tu, mezi ostatními profesionály. V Tokaheya sdílíme podobné hodnoty a vzdělávání stavíme na hodnotách, kterým věříme.

Markéta KořistkováProč to dělám?

Je to jednoduché, protože mě to baví! Práce s lidmi, převážně dětmi, mi dává smysl a jsem přesvědčena, že je v dnešní době velmi důležitá.

Jelikož studuji obor, který mě předurčuje jako „pracanta“ v laboratoři s neviditelnými věcmi nebo v kanceláři za pracovním stolem, být součástí projektu Tokaheya mi dává možnost pracovat mimo zavřenou místnost, venku a v přírodě, s lidmi, kterým můžu rozšířit obzory, ukázat směr, připravit zážitek, který bude nejen o tom dobře se bavit, ale pomůže jim v cestě životem.

Markéta KořistkováOsobní příběh

Žiju v Olomouci, ale Holešov mám jako druhý domov. Už jako malá jsem jezdila každé léto na stanové tábory. Proč? Spousta her, kamarádů, zážitků a hlavně vzpomínek, které mě provázely po celý školní rok až k dalšímu létu. Celé dětství jsem se účastnila klasických „masových“ táborů, velké spousty dětí rozdělené na družinky, rivalita po celých 14 dní. Poslední léto, kdy jsem byla jako účastník, jsem se dostala na tábor pořádaný oddílem TOM Medvědí stopa Holešov, který mi ukázal, že se dají věci dělat i jinak, a když jsem najednou byla „velká“ a na tábory jako účastník nemohla, chybělo mi to. Tehdy jsem si uvědomila, že právě práce s lidmi je mou součástí, a tak jsem začala pořádat tábory a kurzy pod hlavičkou Skřítek z. s. a později Tokaheya.

Mám ráda přírodu a vše kolem ní, ráda vymýšlím nové věci, ráda jsem s lidmi, kteří mě baví a mám se od nich co učit. Snažím se dělat věci po svém a které mi dávají smysl. Miluju dobrodružství, při kterém si sáhnu na dno svých sil.

Markéta KořistkováProfesní zkušenosti

Na gymnáziu mě vždy zajímaly přírodní vědy, chemie, biologie a fyzika, tak jsem šla studovat obor biotechnologie a genové inženýrství v Olomouci. Ano, genetika, zní to strašně složitě, je to složité, ale člověk se dozví podstatu toho, jak funguje.

I když mé vysokoškolské zaměření jde tímto směrem, práce s lidmi mě vždy přitahovala. Ještě na gymnáziu jsem se dostala do spolku Skřítek z. s., kde začala moje cesta, koníček a možná i životní poslání. Stala jsem se instruktorem. Doteď si vzpomínám na to, kdy jsem dostala svůj první program na garanci, tu nervozitu a nejistotu, jestli je vše, jak má být, jestli mluvím srozumitelně, jestli bude program zábavný. Při této vzpomínce se vždy usměju a uvědomím si, jak velkou cestu jsem už ušla a co jsem se naučila od zkušenějších lidí kolem mě. Z nervózního pomocníka na lektora schopného odvést celý kurz nebo tábor, učit druhé a vidět v tom smysl. Samozřejmě je stále co se učit, a to mě na tom baví nejvíc!

Ve spolku Skřítek z. s. jsem absolvovala kurz zážitkové pedagogiky, která se stala hlavním principem při přípravě všech programů i v Tokaheya. Účastnila jsem se i několika kurzů právě s využitím zážitkové pedagogiky na vlastní kůži, aby mé znalosti nebyly jen „papírové“.

Od roku 2019 jsem součástí projektu Tokaheya. Mám převážně zkušenosti s vedením programů pro děti, a to na příměstských táborech a adaptačních kurzech. Postupem času bych se chtěla zapojit i do akcí pořádaných pro dospělé a připravit třeba našlapaný outdoorový kurz.