Hrdinové v oflajnu Kurz, který postavil mladé lidi výzvám reálného života.

Na sítích online světa může být hrdinou každý. Přes obrazovky v bezpečí pokoje a díky internetové anonymitě si dovolíme leccos. Píšeme komentáře k příspěvkům neznámých lidí, na sociální sítě dáváme ty nejlepší fotky z osobního života, sdílíme naše myšlenky a pocity. Ale jak je to v realitě? Troufli bychom si na to samé i v oflajn světě tady a teď?

Letos jsme se v rámci našich letních kurzů více zaměřili na skupinu mladých lidí ve věku 12 až 16 let. Připravili jsme kurz šitý na míru generaci Z, ke které neodmyslitelně patří mobilní telefon a každodenní přítomnost na sociálních sítích. My jsme ale telefony odložili a vydali se vstříc dobrodružství ven, do ulic, do přírody, za lidmi.
DSC_1051.jpg

“Na kurzech se řídíme principy zážitkového učení. Snažíme se o bezpečné vystupování z komfortní zóny a když se pak vrátíme zpět z neznáma do bezpečí, prostřednictvím řízené zpětné vazby sdílíme zkušenosti, emoce, vzájemně se učíme a posouváme kupředu. Náplň kurzu jsme měli vytvořenou pouze v hrubých linkách a detaily, konkrétní podobu a harmonogram jsme nechali v režii účastníků. Dali jsme jim velkou důvěru a zodpovědnost. Tak, aby neměli naservírovaný program bez možnosti se rozhodnout a celé to ovlivnit,” říká hlavní lektor kurzu Petr Němčík.

Hlavní tématem kurzu bylo hrdinství. Za co na sebe můžeme být hrdí, kdo je pro nás hrdinou a kde můžeme v běžném životě zažívat pocity hrdinství. Naším cílem bylo vytvořit prostor a podmínky k tomu, abychom na vlastní kůži prožili něco hrdinského.

Spolu s účastníky kurzu jsme vybrali tři projekty, kterým jsme se během týdne věnovali.

Téma pro první projekt bylo životní prostředí. Povídali jsme si o tom, co v této oblasti trápí naši planetu, Evropu, Česko, či nás osobně. Po pár telefonátech jsme zjistili, že v nedalekém Kurovickém lomu existuje stará studánka, která již nějakou dobu neplní svůj účel. Nabídli jsme pomoc majiteli, vzali krumpáč, rýče, lopaty a vydali se na místo. Kopali jsme, hrabali, prali se s komáry a snažili se najít pramen. Trvalo to hodiny, střídali jsme se v práci, kdo nekopal, rekonstruoval starou strouhu nebo čistil mladé stromky od plevele. Nakonec jsme vodu objevili a ušetřili tak spoustu práce dalším, kteří studánku v budoucnu dokončí. Nyní už víme o něco lépe, jakou to dá práci najít vodu, která se dá pít.
DSC_0981.jpg

Také jsme poznali pravou cenu jídla na venkově. Všichni si umíme ve stánku objednat párek v rohlíku nebo zajít do supermarketu pro kuřecí stehna. Je to běžnou součástí našich životů. V dnešní rychlé době však často zapomínáme, co všechno stojí za každým kouskem masa, které sníme. Za vakuovanými kuřecími prsy je živé kuře, za plátkem anglické slaniny živé prase a za každou bramborou spousta práce. Proto jsme se postavili před obtížnou výzvu a prožili den bez peněz. Oběd jsme si připravili sami, pouze ze surovin, které jsme našli na statku. Vlastnoručně jsme oškubali a vykuchali slepici, ze které si poté uvařili vynikající vývar. Vykopali jsme brambory, natrhali cuketu, rajčata i mrkev a uvařili si na ohni výborný zeleninový guláš. Co jsme neměli, vyměnili jsme v sousedství. Na dezert jsme si zašli do nedalekého včelína a ochutnali med přímo z plástve.
DSC_1046.jpg

Na závěr jsme se postavili velké výzvě. Po týmové poradě jsme se rozhodli upéct sušenky, které jsme za dobrovolný příspěvek nabídli v ulicích Holešova lidem. Společně jsme měli rozhodnout, zda za výtěžek koupíme dobroty na závěrečnou oslavu nebo je věnujeme vybrané neziskové organizaci. Jak byste se rozhodli vy? Naše skupina se rozhodla věnovat 100 % vybraných peněz Charitě Holešov. “Ráda bych podpořila seniory, kteří nemají nikoho blízkého, kdo by se o ně staral,” řekla při týmové diskusi dvanáctiletá Klárka. Povedlo se vybrat 1563 Kč, které tak putovaly na Charitu.
IMG_2287.jpg

Úspěchy z našich projektů a společného týdne jsme vyrazili oslavit opět do Kurovického lomu, kde jsme strávili nádhernou noc pod širákem, na kterou budeme dlouho vzpomínat. V noci jsme pozorovali hvězdy, ve zdejších tůních viděli lovit užovky a poslouchali všemožné zvuky noční přírody.
DSC_0997.jpg

Díky kurzu si více vážíme vody i jídla, víme, kolik to dá práce dostat maso na talíř, jaké to je oslovit cizího člověka, požádat ho o jídlo či příspěvek na bohulibý projekt a mnoho dalšího. Kurz nás vytáhl z virtuality počítačových her a sociálních sítí ven do skutečného světa a stálo to za to. Na začátku týdne někteří z účastníků nedokázali říct, za co by na sebe mohli být hrdí. Poslední den kurzu už na otázku “Za co jsem na sebe hrdý?” bez ostychu a zaváhání odpověděli všichni.